7. lekce

Bůh nám v boji za život pro něj poskytuje účinné nástroje. Bez jejich použití selžeme.

Život je složitý. Křesťanství není víra, která nás drží v úkrytu, abychom se nezranili. Bůh místo toho zapálil naše srdce a řekl nám, abychom tento plamen ukázali ve tmě, do které jsme se narodili. Říká nám, abychom žili skutečný život, který se liší od toho, co od nás svět očekává.

Když jsme znovuzrozeni, potřebujeme po zbytek života neustálou výživu. Jíme několikrát denně. Spíme mnoho hodin denně. Pijeme denně dostatek vody. Duchovní obdobou jídla, vody a spánku jsou čtení Bible, modlitba a uctívání Boha spolu s ostatními.

Svět je špinavý. My musíme být čistí. Během života budeme mít na srdci špínu každý den. Našima očima vidíme zvrácenost. Našima ušima slyšíme nadávky. Našima rukama cítíme bolest trní a pěsti přátel. Našimi jazyky ochutnáváme hořký jed. Našimi nosy cítíme hnilobu smrti.

Jaké nástroje nám Bůh dává, abychom smyli špínu, překonali temnotu a změnili svět kolem nás?

Zaprvé, jak jsme již probírali, Bůh nám zjevil svůj plán pro naše životy v Bibli. Čtením Bible a ochraňováním Božích zaslíbení v ní očišťujeme svou mysl a posilujeme svá srdce.

Zadruhé, Bůh do nás vložil Ducha Svatého, abychom se mohli modlit k Bohu a cítit, jak nám odpovídá. Tím se prohlubuje naše přesvědčení a získáváme sílu žít jinak a pomáhat měnit svět.

Zatřetí, Bůh nás stvořil k uctívání. Když ho uctíváme, uspokojuje naše touhy a začíná léčit rány, které nám způsobuje tento svět.

Začtvrté, stvořil nás, abychom se radovali a milovali lidi, zvířata a svět, který nám dal, a to v rámci přiměřených mezí. Musíme upřednostňovat společenství s ostatními lidmi a radost z přírody.

Musíme preferovat trávení času s dalšími lidmi, kteří věří v Boha a milují ho stejně jako my. To nás povzbuzuje a posiluje. Jsme tak chráněni před tím, abychom ztratili rovnováhu. Říká se tomu církev. Církev není budova, ve které se scházíme, ani bohoslužba, které se účastníme; církev jsou lidé, kteří milují Boha i nás. Trávit čas s ostatními lidmi, kteří milují Boha (číst Bibli, modlit se, uctívat Boha a pomáhat si navzájem žít tak, jak nám to Bůh v Bibli říká), je životně důležité.

Mnozí se ptají, zda je setkávání s ostatními křesťany důležité. Bible říká, že toto je celá podstata. Ježíš vstal z mrtvých, aby vybudoval milující společenství: společenství, které je v něm očištěno a které vede ke spokojenosti. Ilustroval to svým chováním po vzkříšení z mrtvých, když jedl se svými přáteli, procházel se s nimi a navštěvoval je.

Pokud nám to nestačí, může nám pomoci tento provokativní příběh, který vyprávěl jeden kněz:

Jednoho dne přišel ke knězi muž a řekl: „Otče, můj bratr Pavel se odloučil ode mne a od všech ostatních křesťanů. Musíte s ním promluvit a přesvědčit ho o tom, že se musí vrátit!“

Kněz šel k Pavlovu domu, zaklepal na dveře a byl vyzván, aby vstoupil.

Uvnitř našel Pavla, jak hleděl do praskajícího ohně. Potichu se pozdravili kývnutím hlavy; kněz se posadil vedle Pavla a také hleděl do ohně. Po chvíli vzal kněz kovové kleště, vytáhl z ohně rozžhavený uhlík a položil ho na kamennou podlahu těsně vedle ohně. Kývl na Pavla, usmál se a čekal. Po několika minutách uhlík vychladl natolik, že v něm nebyl žádný plamen.

Kněz pokývl na Pavla, vzal uhlík a hodil ho zpět do ohně. Po chvíli uhlík opět hořel. Kněz se usmál, naposledy pokývl na Pavla, vstal a odešel.

My jsme ten uhlík. Bez hořícího ohně ostatních kolem nás nakonec vychladneme a ztratíme svůj oheň. Potřebujeme číst Bibli, osvojit si návyk denní modlitby a uctívání a upřednostňovat trávení času s ostatními křesťany, abychom si navzájem pomáhali žít radostně v poslušnosti Bohu.

Pokud tak budeme činit, Bůh nás bude posilovat a povzbuzovat a bude nám žehnat. A dá nám příležitosti sdílet evangelium s lidmi, kteří ho potřebují stejně naléhavě jako my.