1. lekce

Máme dobrou zprávu. Bůh slibuje, že nás bude milovat a že nám bude odpouštět. Že nám dá věčný život, svobodu od zla a nabízí nám blízký vztah s ním, pokud mu budeme z lásky důvěřovat a poslouchat ho.

Věříte tomu? Uvědomujete si, co to pro vás znamená?

Bible říká, že jsme byli zrozeni k tomu, abychom Boha navždy milovali, poslouchali a radovali se s ním, ale nemůžeme.

Proč?

Protože jsme se narodili dvěma způsoby odděleni od Boha.

Zaprvé Boha neznáme. A nemůžeme milovat někoho, koho neznáme.

Zadruhé jsme se narodili se zlými touhami, které nás oddělují od života s Bohem, od poznání Boha a od jeho lásky. Zlo v nás je příčinou smrti, nemocí, nespravedlnosti, válek – příčinou všeho zármutku v životě.

Jak nás naše špatné touhy oddělují od Boha?

Základem zla je sobectví, které poškozuje vztahy. Čím lépe muž poznává svou manželku, tím snáze chápe, jak se jí mohou určitá slova, činy a myšlenky dotknout. Stejně je tomu i v našem vztahu s Bohem. Čím jsme Bohu blíže, tím více rozumíme tomu, jak hřích narušuje naši blízkost s ním.

Jak Bůh zareagoval na to, že jsme se mu vzdálili?

Bůh se rozhodl stát člověkem, aby mohl obnovit blízký vztah s námi. Tímto člověkem byl Ježíš.

Proč se Bůh stal člověkem? A proč je to důležité?

Zaprvé kvůli osobnímu vztahu s námi. Zadruhé proto, aby mohl zažívat naše radosti, bolesti a trápení. Zatřetí proto, aby mohl přijmout trest za naše hříchy tím, že zemřel místo nás. A začtvrté kvůli tomu, aby mohl vstát z mrtvých a smýt naše viny. Tak nám umožnil navázat blízký vztah s ním a dal nám věčný život.

Ježíš se rozhodl za nás zemřít zčásti proto, aby dokázal, že Bůh trestá zlo. Nechceme Boha, který ponechává vinu bez trestu. Ježíšova smrt je zárukou toho, že Bůh tak neučiní. Rozhodl se potrestat za naše hříchy sám sebe, i když nikdy nic špatného neudělal.

Jeho větším cílem bylo osvobodit nás od našich zlých tužeb a proměnit naše srdce, abychom mohli žít v čistém přátelství s ním. Tuto proměnu Bible označuje jako „znovuzrození“. Znamená to být zcela proměněn, žít osvobozen od otroctví zlých tužeb, v blízkém vztahu s Bohem.

To znamená, že dobrá zpráva nekončí tím, že Ježíš na sebe vzal náš trest.

Bible říká, že Ježíš byl po své smrti vzkříšen z mrtvých a stále žije. Ježíš nám nabízí výměnu života: svůj dokonalý život za náš hříšný. Když přijmeme tuto neuvěřitelnou nabídku, jeho Duch začne žít v nás a naše zlé touhy bude postupně nahrazovat rostoucí touhou po jeho dobrotě.

Proces, během kterého jsme očišťováni a zdokonalováni, se nazývá posvěcení. Dokonalí nebudeme, dokud tento život neskončí. Ovšem tento proces přináší praktické výsledky hned.

Tyto výsledky se nazývají ovoce Ducha: láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, mírnost, věrnost a sebeovládání. Pokud jsme křesťané, budeme tyto vlastnosti rozvíjet. Pokud nejsme, je čas odevzdat se Bohu a přiblížit se k němu prostřednictvím četby Bible, modlitby a uctívání Boha a odvrácení se od hříchu.

Nemůžeme přimět ovoce Ducha, aby rostly. To může učinit pouze Duch Svatý, když projevujeme svou lásku ke Kristu.

Bible říká, že musíme vzít svůj kříž a následovat Ježíše. Tato věta je symbolem smrti našeho sobectví. Stejně jako Ježíš nesl svůj vlastní kříž (mučicí nástroj!) a zemřel na něm, musíme symbolicky udělat totéž prostřednictvím smrti našeho sobectví.

Proč je toto důležité? Protože naše sobecké touhy jsou v rozporu s Božím očekáváním. Ježíš vyžaduje úplnou odevzdanost a důvěru. Žádá nás, abychom vyměnili své sobecké touhy za touhu po Bohu. Jde o to, abychom projevili svou lásku prostřednictvím pokorné služby Bohu a jeho lidu.

Když se odevzdáme Bohu a zvolíme si ho jako zdroj pravé radosti a spokojenosti, Bůh nám dá sílu a touhu ho poslouchat. Je to jako kdyby Bůh byl vzduch, který dýcháme. Vdechněte Ježíše. Vydechněte Ježíše. A znovu. Každý den. Až do smrti. Díky tomu máme odvahu věřit, že když nám Bůh přikazuje, abychom jednali s našimi nepřáteli s láskou, pomůže nám tak učinit.

Náš vztah s Ježíšem je nejbližší vztah, jaký můžeme zažít, protože jeho Duch je v nás. Když budete Bohu důvěřovat a v lásce ho poslouchat, tento vztah změní váš život. A když někdy uděláte chybu, Ježíš vám pomůže Boha stále ctít.

Možná se ptáte, zda vám takový život nebrání v tom, abyste vedli běžný život. Vězte, že milovat a poslouchat Boha nám umožňuje těšit se v životě z Božího pokoje a radosti.

I když nejsme v tomto životě nikdy zcela osvobozeni od zlých tužeb a nadále děláme chyby, naše láska k Ježíši naše hříšné zlé oslabuje, takže ztrácejí na síle. Bůh to dělá proto, abychom se mohli svobodně a v čistotě radovat z jeho přítomnosti, světa a vztahů, které nám dává.

Slib, kterému většina z nás těžko věří, spočívá v tom, že Bůh mění naše touhy. Ano, opravdu to dělá. Skutečně. Jinak by dobrá zpráva nebyla dobrou zprávou.

Proč nežije více křesťanů dobrý život?

Každý křesťan by mohl žít bez viny, ale jsou chvíle, kdy to odmítáme. Někdy si zvolíme zlý čin místo Ježíše, i když jsme se stali křesťany.

Někteří nejsou schopni zažít svobodu od hříchu, protože nevěří, že je to možné nebo že Bůh tuto možnost nabízí. Jiní odmítají žít bez hříchu, protože by tomu museli něco obětovat. Protože to vyžaduje naprosté a trvalé odevzdání se Bohu.

Co to znamená?

Poté, co se odevzdáme Bohu, je zapotřebí pokračovat v odevzdávání se. To je nutno dělat neustále, protože všichni máme sklon vracet se k sobectví. Bible tento sklon nazývá hříšnou přirozeností. Máme ji od narození až do smrti.

Když věříme a důvěřujeme Bohu, když se odvracíme od hříchu, modlíme se, uctíváme, čteme Bibli a zapojujeme se do společenství s ostatními křesťany, Kristův Duch přítomný v nás začíná měnit naše touhy a postupně nás od hříšné přirozenosti osvobozuje.

Růst si žádá čas. Neztrácejte během něj růstu naději. A nevyužívejte pomalý růst jako výmluvu pro to, abyste se nesnažili růst vůbec.

Uctívání Boha přináší trvalou radost a pokoj, jaké nic jiného na tomto světě nemůže poskytnout. Neodvracíme se od hříchu jen proto, že hřích je špatný; odvracíme se od hříchu, abychom se mohli radovat s Bohem.

Bůh nás povolává, abychom se k němu připojili v práci pro jeho slávu. Poté, co se mu odevzdáme, nás inspiruje, abychom se o toto krásné přátelství podělili s ostatními, což se nazývá evangelizace, a naučili je, jak toto přátelství prožívat, což se nazývá učednictví.

To, co nám Bůh dává, je tak dobré, že když to zažijeme, nemůžeme se ubránit tomu, abychom o tom mluvili. Jakmile okusíme a uvidíme, že Pán je dobrý, budeme o tom přirozeně chtít říct ostatním, aby také mohli pocítit svobodu a radost, které nám byly dány.

Ještě jednou, toto je ona dobrá zpráva (nejlepší zpráva!): Bůh slibuje, že nás bude milovat a že nám bude odpouštět. Že nám dá věčný život, svobodu od zla a nabízí nám blízký vztah s ním, pokud mu budeme z lásky důvěřovat a poslouchat ho. Pokud mu zůstaneme věrni až do konce našich životů, Bůh slibuje, že nám dá nové tělo, zcela osvobozené od prokletí hříšných tužeb, smrti a selhání, abychom s ním mohli žít navždy.

Špatná zpráva je, že každý, kdo odmítne Boží nabídku, bude trpět nekonečným trestem a odloučením od Boha, které jsme si všichni zasloužili svými hříchy.

Dobrá zpráva o Bohu a špatná zpráva o tom, co se stane, když ho odmítneme, činí z evangelia nejdůležitější pravdu v našich životech.

Existujeme, abychom oslavovali Boha a navždy se s ním radovali. Často si myslíme, že si musíme vybrat mezi životem, který těší nás samotné, a životem, který těší Boha. Pravdou ale je, že podléhání hříšným touhám nepřináší dlouhodobé uspokojení. Oddávání se hříchu vede ke sklíčenosti, narušení sebevědomí a závislosti na destruktivním, špatném chování. Zlo nás ovládá, bere nám radost a zanechává nás prázdné a osamělé. Činí z nás otroky.

Když se rozhodneme vidět sami sebe jako ochotné služebníky Boží dobroty namísto otroků hříchu, Boží přítomnost v našich životech a velké dary, které nám slíbil v evangeliu, nám přinesou radost a svobodu, kterou nám nemůže nikdo vzít.

Stačí k tomu jediné: všechno. Všechna naše neposlušnost za všechno Boží odpuštění, život a milující laskavost.

Nejsnazší způsob, jak si toto zapamatovat, je prostřednictvím Písně spasení:

Kriste, tys zemřel na kříži
A hřích můj sňal, ať netíží.
Odpusť mi hříchy, buď můj Pán,
Záchránce, přítel, kterého mám;
V rukou svých můj život máš,
Ať mu nový smysl dáš.